http://www.nssoud.cz/tiskzprava.php?myID=142

Tisková zpráva

Nejvyšší správní soud

Tisková informace 19. července 2007

Kancelář prezidenta republiky je povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím

O tom, že Kancelář prezidenta republiky je subjektem, který má ve smyslu § 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace, rozhodl Nejvyšší správní soud, který řešil případ stěžovatele z Roudnice nad Labem.

V červnu 2005 obdržela Kancelář prezidenta republiky stěžovatelovu žádost o poskytnutí informace. Protože mu ve lhůtě 15 dnů ode dne podání žádosti nebyla informace poskytnuta, podal odvolání proti fiktivnímu rozhodnutí o odepření informace (§ 15 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím ve znění účinném v rozhodné době). Jelikož ani o odvolání nebylo ve stanovené lhůtě rozhodnuto, podal muž žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní se domáhal zrušení fiktivního odvolacího rozhodnutí. Městský soud žalobu odmítl s tím, že Kancelář prezidenta republiky při obstarávání věcí spojených s výkonem pravomocí prezidenta republiky není povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel proto usnesení městského soudu napadl u Nejvyššího správního soudu. Soud usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud při posuzování předmětné právní otázky vycházel z toho, že právo na informace výslovně zaručuje čl. 17 Listiny základních práv a svobod; podle něj jsou státní orgány a orgány územní samosprávy povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon o svobodném přístupu k informacím, který v § 2 odst. 1 vymezil státní orgány a orgány územní samosprávy a veřejné instituce hospodařící s veřejnými prostředky jakožto povinné subjekty, které mají povinnost poskytovat informace. Kancelář prezidenta republiky je podle zákona o Kanceláři prezidenta republiky rozpočtovou organizací se samostatnou kapitolou ve státním rozpočtu České republiky, a tedy je podřaditelná pod povinné subjekty.

„Je třeba lišit případy, kdy pravomoci prezidenta republiky mají povahu a realizují se ve formě správních úkonů (úkonů v oblasti veřejné správy) a odpovídají postavení prezidenta jako „správního úřadu“ sui generis, a ty pravomoci, které mají povahu a realizují se ve formě ústavních aktů a odpovídají postavení prezidenta jako „ústavního činitele“,“ uvádí se v rozhodnutí soudců Nejvyššího správního soudu.

Takový závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2006 (sp.zn.. 4 Aps 3/2005). Soud mezi ústavní akty prezidenta republiky v tomto rozsudku zařadil např. zastupování státu navenek, sjednávání a ratifikaci mezinárodních smluv, pravomoc svolávat zasedání Poslanecké sněmovny, rozpustit Poslaneckou sněmovnu, podepisovat zákony apod. Naopak mezi správní akty zařadil realizaci prezidentovy pravomoci jmenovat soudce.

„Není pochyb, že odepření poskytnutí informace ve stěžovatelově případě nemá povahu aktu ústavního, ale správního. V daném případě navíc stěžovatel nežádal o informaci prezidenta republiky, ale přímo Kancelář prezidenta republiky, “ píše se v rozhodnutí NSS.

(Podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 2 As 89/2006.)

Sylva Dostálová

tisková mluvčí Nejvyššího správního soudu